Tato stránka nebyla zkontrolována
Pročež děveř skromně se jí táže:
„Bylo-li ti, rci, tak blaze doma,
o tolik že’s spanilejší, družko —
čím’s to doma myla sobě líce,
čím pak si je utírala, duše?“
Cudně na to odpovídá dívka:
„Děveři, o prstýnku můj milý,
u svých doma když jsem vyrůstala,
ovšem, že mi blaze bylo ve všem!
Z večera jsem časně líhávala,
z rána pozdě vstávala z postýlky,
růžovou se umývala vodou,
liliovým utírala kvítím!“
Načež dále děveř se jí táže:
„Nevěsto, o jablko mé zlaté,
když tak blaze tobě doma bylo,
proč pak jsi se provdala, dušinko?“
„Děveři, ó prstýnku můj zlatý,
proto, že se blaženosti nadím: —
to od tchána příkazu moudrého,
to od tchyně rady rozvážené,
se švakry procházek vzdálenějších,
od švakrových lásky-plné přízně!“