Tato stránka nebyla zkontrolována
kde která je police a skříně,
na policích kde která konývka,
v skříních všechen cejn, kde která míska.
A jak bych se nezachvěl byl také?
Srdce ze dřeva by bylo prasklo,
kdyby kámen, bylo by, ach, puklo.
Vinny matinky.
Za tou Sávou, vodou širou,
mladík chodí, koně vodí.
Jednou rukou uzdu koni,
v druhé klobouček svůj drží,
doň přehořké slzy roní,
slzy roní, jen se leje,
k tomu Sávu řeku kleje:
„Bůh tě vysuš, Sávo řeko!
Není kudy přebrodit se,
není kudy přeplavit se;
jak pak já tu přeneštastný,
dostanu se ku své milé?“
Jemu na to přes širokou
řeku Sávu, přes hlubokou
milenka, panenka krásná:
„Vše to marné, ty můj milý!
Sávu řeku neproklínej,
za vinu jí nepokládej!
