Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/133

On však drze osopí se na ni:
„Vari, snacho! Z cesty se mi uhni!
Ať tě kůň můj nepokope bujný,
šavle má tě neposeče ostrá,
zlostí děveř ať se neprohřeší!“

Řečí touto bolně zachvácena
na kolena před ním klesne žena:
„Staň, děveři, prstene můj zlatý,
staň se vůle páně! Setni hlavu,
nepřetni jen nad pasem mi srdce,
neboť pod ním živé nosím děcko!“

Slova tato sotva domluvila,
živé děcko již již porodila,
děcko živé, pachole přemilé.

Vida děveř štěstí z nenadání,
dal se bratru z dáli do volání:
„Mně, bratříčku, malou výhodičku,
tobě za to milé pacholátko!“

Což jakmile Asan-aga uslech’,
slušnou bratra výhodou hned dařil,
a to svojím osedlaným koněm,
na kterém jel pro novou si ženu.

Choť svou na to na ruku vzal milou,
do dolami děcko, nes’ je domů.
A tu když ji pouložil pěkně: