přinest co sklep stačil, nalévali, až víno podlahou teklo, pili jako by ze žlabů se lilo do sudů, on sám vlil do sebe, co se do něho vešlo. Minula půlnoc, minula hodina, dnilo se — hosté i s šaškem chrápajíce pod stolem se váleli a on jediný nespal!
„Nedělej si z toho nic!“ těšil druhého dne šašek. „Však ono to půjde! Nepomohou-li pitky, přidáme k nim kostky! A nepomohou-li kostky, přivezmem k nim kejklíře, zpěváky, krásná děvčata! Krásná děvčata,“ zavejskal šašek, „kmotře, totě rozkoš — inu, poznáš ji! Nejde-li spánek v noci, přijde jistěji ve dne! Beztoho to spůsob sprosťácký, spát v noci. Co pravý princ, tomu noc je dnem a den je nocí.“
I učinil obilník podle rady této. Hrál v kostky, až ruka ho brněla a žeť na penězích mu nezáleželo, házel jimi jako řezankou. Měl-li toho dost, díval se na kejklíře, jichž choval u sebe celé hejno, až se mu hlava točila. Znusily-li se mu kousky jich, zavolal si zpěváky a naslouchal jim, až se mu mozek chvěl. A měl-li i těch po krk, utekl se k děvčatům.
