jakoby v červánkách hladiny mořské dýchal lehounký vánek!
Historie to kratinká.
V osadě pohorské, as hodinu odtud, má přístřeší své Jagoda, dcera po nebožtíku Jovanu Kriličićovi a nebožce Milině, důstojné choti jeho, jediný sirotek i pozůstatek po manželích těch. Zůstává tam u strýce, proslulého hajduka za doby velkého povstání na blízké Bosně, a nyní starého, polo osleplého vdovce. Jemu hospodářství vede; částečně z dárků, jež mu rybáři posílají, částečně z vlastního výdělečku denně mu zaopatří pálenku a tabák, v neděli a o božích bodech mu uvaří polívku a upeče koláč, ostatního času pak pomáhá buďto rybářům anebo nádeničí mezi sedláky. Není Jagoda snad obzvláštně hezká, ale není také škaredá. Jest silná, pilná, pracovítá, dvacetiletá dívka, právě takova, jaká by Petru Roganovići se líbila i hodila. Ptal se jí, zda by za ním šla, kdyby o ni u ní se ucházel. Ona nedlouho přemýšlela, řekla ano, a námluvy byly odbyty.
Nyní jen ještě oddavky.
