sto let tomu učiti, jak se má mlčeti a zachovati tajemství…!“
Jakého divení se a radování teprva bylo v rybámě, toť nelze ani vypovídati. Ano, mladý rybář byl by hned tu chvíli si vzal svou krásnou pratetičku za ženu, kdyby jen pop tomu byl svolil.
Ale ten pravil: „Ne! Tomu svoliti nemohu nikterak; neboť neslýcháno až podnes, že by vnuk se byl oženil se sestrou vlastní své babičky, aniž já nehodlám převraceti pořádek světa na jiný, než jakým byl od jakživa!“
Zůstala tedy Nemučica v rybárně setrvajíc na stavu svobodném, vychovávajíc dítky, vnučata a pravnučata mladého rybáře, stala se stoletou pannou; roznesla mezi lidi pověst tu o osudu svém sama, by všichni, kdož neumějí mlčeti, zvláště ženušky a děvčátka, na ní si vzali příklad. Neboť nepodařilo by se každé, vklouznouti tak snadně do pravé síti!
