Tato stránka byla zkontrolována
„Však,“ tázal se jí, „pověz mi nyní také, jak ti říkají?“
„Nemučica!“[1] odvětilo děvče.
„Nemučica?“ zarazil se rybář. „Totě ku podivu! Neboť jmeno toto neslyším dnes poprvé! A věru už k vůli němu bych se byl milerád stal ochrancem tvým upřímným…!“
„A od koho’s je slyšel…?“ tázalo se děvče.
„Inu,“ odvětil mladý rybář, „od koho jiného, než doma od naší babičky, jíž už přes sto let, a která z večera nám vnukům o ničem jiném tak ráda nevypravuje jako o své Nemučici!“
„A co,“ tázalo se děvče dále, „co vám vypravuje o ní?“
„To ti hned sdělím!“ pravil mladý rybář povstávaje. „Jen co síť vytáhnu! Začíná už se tmít, a neviděl bych pak na to…!“
„Nemáme valně na pospěch!“ zadrželo ho děvče. „Známť já moře líp než ty, a vím, že
- ↑ = Nemlčice.
