Na to vyvedla mne kamennými vraty a doprovodivši mne po schodech nahoru zmizela.
Dorazivší roklinou a paloukem k lesu nedalo mi, abych se nepřesvědčila, zda babička skutečně mluvila pravdu, anebo mne jen oklamala. Stisknula jsem tedy hadíkovi hlavičku, a hned v té chvíli měla jsem hrst jak by nasypal plnou cecchinů, jeden jak druhý nový a čistý, jak by teprv právě ražený. Radostí plna lítla jsem více a přinesla peníze matce.
„Děvče!“ tázala se mně máti. „Odkud ty peníze máš? Toť jsi je buď kdes našla anebo — ukradla…!“
„Ani nenašla,“ odvětila jsem, „ani neukradla. Poctivě jsem si je vysloužila a vysloužím si jich, dá-li pán bůh, ještě víc. Jen se mne neptej kde, jak a od koho; neboť jakmile bych o tom jen slovíčkem se prozradila, bylo by po všem! Kup za ně, čeho nám potřebí, a nedolehej na mne doptávkami, na něž ti odpověď dáti nemohu a nedám…!“
Nechala si říci a uspokojivši se tím, na mne nenaléhala déle. Ubírala jsem se tedy den
