Talase[1] velikána, starou hospodyní v domě tomto jeho, a on, jejž uzříš, jest syn a pán můj přemilý, Talas velikán sám! Bude vyptávati se tě na všelicos. Dej si dobře pozor, a odvěť mu na všecko neohroženě, ale skromně! Bude žádati na tobě, abys to a ono dělala. Ty neodporuj mu, udělej všecko, cokoli ti nařídí, beze strachu, ale pozorně, náležitě a po vůli jeho, — a bude blaze tobě i tvojim! Ostatně můžeš bez starosti k němu jíti a od něho odejíti: buď ubezpečena, že nepožádá na tobě ani špatného ani nemožného…!“
S tím poodevřevši křišťálové blankytné dvéře, velela mně vstoupiti do síně nade všecko skvostné a lesklé, aniž by sama za mnou byla tam vstoupla.
Na první pohled byla jsem tak omámena, že dobrou chvíli ani vzhlednouti jsem nemohla. Jen ponenáhlu podařilo se mi uvyknouti jasnu až divokrásnému, a když uvyknuvši jemu, jsem
- ↑ θαλασσα, řecky: moře; талас, srbsky: vlna, vlnobití.
