Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/5

Tato stránka byla zkontrolována

pokud bude malinkou, nad kolébkou, a až dospěje, nad lůžkem ustavičně zpíval písničku tuto:

„Nechť kdo řekne:
Jarné slunce,
ty jsi krásné!
Nechť kdo řekne:
Luno jasná,
ty jsi krásná!

Nechť kdo řekne:
Růží květe,
ty jsi krásný!
Nechť kdo řekne:
Sněžná vílo,
ty jsi krásná!

Na obloze na nebeské
vše co svítá, —
na pozemí vše co dýše,
vše co skvítá, —
vše to, země co zrodila,
zmizí co sen —
krásná Zorice, líbezná,
krásná’s ty jen!“

a druhého, aby, až povede-li rej, jí zpíval zase takovou: