a do příkopů lítalo, nepustila ho ani do zámku, a dala mu zkázati, aby jen honem zase se klidil; že kdyby si byl neobtěžoval radu bráti se zrcadlem, byl by zajisté se nevydal na cestu tak dalekou a nevděčnou. Taková ohyzda tulácká prý ať si ani nemyslí, že děvče bude tak slepé a bláhové, aby si ho vzalo.
l utekla se do lesa, a zlostí křičela na vílu tak bouřlivě, že div stromoví se nepoděsilo.
„A co as ta má kmotřinka zase na mně chce?“ ozvala se víla v jeskyni, a mžikem vystoupila s košíčkem plným pampulišek.
„Co na tobě chci?“ osopila se na ni dožesna. „Jsem já tvůj šašek, že mi teď posíláš tuláka nejen s nosem a bradou rovněž tak znamenitými, ale i s dvěma tesaky, že od divokého kance ani ho nelze rozeznati? O tom, že je knížecím synkem, že nic neumí, než po světě se toulati, — že nic neví, leč rozpravovati o zemích, kde poctivý člověk jaktěživ ani nebyl, a o lidech, do nichžto žádnému nic není, — že nemá, co by rodičům mým poklonil, leda
