by krásná Nelagana se dověděla, že tu jsem, že chci se o ni ucházeti, a že dostavím se, jakmile odbude smutek!“
Na to bral se ze zámku, procházel se krajem moře a přemýšlel, jakým spůsobem by se dopátral tajemství krásné Nelagany, čím by se živil, neboť neměl v kapse leč dvou denárů, a s tím člověk daleko nedojde.
Ptal se semotam. Poznal však, že to nikdo na zemi neví, leda ovšem onen na nebesích, a že učiní tedy nejlépe, nechá-li toho poptávání, jímž by se prozradil.
A žeť i ty dva denary byly už ty tam, vyhlídnul si nedaleko břehu malý ostrůvek, zařídil si na něm z proutí a chrástí budku, před ní malou zahrádku, chtěje se živiti pěstováním a prodejem květin, v nichž se znal.
I osázel záhon vedle záhonu nejkrásnějšími štěpnými růžemi, vonnými karafiáty, liliemi co padlý sníh bílými, okopával, vázal, zaléval je, přihlížel k nim pilně a nejpilněji k nejmilejším mu liliím.
