Tato stránka byla zkontrolována
Jednou plul mladý plavec krajem moře; totiž plul: seděl v loďce s hlavou skloněnou, ruce položeny v klín, ponechal vesla pěnám, aby jimi si hrály, a loďku vlnám, aby ji nesly kam chtějí.
I hrály si pěny vesly.
Čiperná to čeleď, ty pěny: neustále se hýbou, vždy jsou rozšafny, ve dne v noci klidu si nedají. Sotva na dně dole mohutný Talas, vladař říše mořské, se odebral do křišťálového paláce, aby na koralové pohovce si odpočinul, — hned je máš na povrchu vod, plna jich hladina mořská: smýkají se, chápou se všeho, co se jim namane, a čeho se chopí, to jim vítanou hříčkou: tu kus řasy, tu ztracená
