Tato stránka byla zkontrolována
Ach, vy růže, bílé růže,
k čemu jsem vás chovala,
noční rosou, ranní vlahou
bedlivě zalévala?
Ach, vy růže, bílé růže,
k čemu jsem vás trhala,
květný život, jarné blaho
přenáhle vám zmrhala?
Ach, vy růže, bílé růže,
kde ta láska radostná?
Kvítko hyne, — jaro mine,
slza skane žalostná.
Než dožesna došla k zámeckému mostu, čekaly už na ni družky s radostnou zprávou, že nosatý carevič odejel, avšak ne sám. Rozhorliv se pro ohavné odbytí zasnoubil se prý hned na místě se služkou, kterou dožesna s urážlivou odpovědí k němu byla poslala, a vzal si ji hned také s sebou domů do svého Stambolu. —
Nezadlouho dostavil se v zámku ženich jiný.
