bylo mu, jakoby měsíček odvrátiv se na chvilenku od dřímajících na moři dítek, obrátil se k němu a s úsměvem útrpným na něho zakývnul a řekl: „Je mně tě líto, člověče, srdečně líto; neboť znám to hoře, které tě trápí! Jsem po mnohý rok již hlídačem nebeské té oblohy, a přihlížím také tak někdy drobet na tu vaši zem dolů! Pozoroval jsem již mnohého, že noc probděl v starostech, v žalu, v slzích, a viděl jsem málo kterého, že ji přebděl v radostech. A i tomu přišly slze, jen že později! Vím tedy, co jest nespati, a pro to mně tě líto! Kdybych měl kdy, slezl bych k tobě dolů, možná že bych ti pomohl, aniž bys mi to musil oplatit; ale v noci nemohu, a za dne mám jinde co dělat. Lituji proto, že ti nemohu říci, než: neklej, nezoufej, nehledej! Neboť co’s ztratil, to mezi poklady nenajdeš, za poklady nevyměníš! Komu naděleno, má to darmo…“
„Ó, milý měsíčku,“ pomyslil si obilník, „ó jak od srdce rád bych všecko za to dal, co bys na mně žádal, neboť jsem boháčem nad
