nechtějí vzývati.
Spomoz nám Bože spasení našeho,
učiň to, dle jména svého svatého,
vytrhni nás a rač milostiv býti,
nám všecky naše hříchy odpustiti;
o! ať „kdež jest Bůh váš?“
také pohanský hlas
průchodu víc nemívá;
nad to krev nevinných
tvých svatých a věrných
ať bez pomsty nebývá.
Vězňů lkání v náramné jich ouzkosti
ať v nebe vstoupí až k tvé velebnosti,
retuj těch sám, jenž ještě život mají,
ukrutné smrti na se však čekají.
Ach hříchů nám naších
nezpomínej starých
jimiž jsme tě hněvali;
nýbrž nás milostí
předejdi v rychlosti,
nebť jsme v bídách ustáli.
Hlasem veselým
zvučně prozpěvujte,
před Jákobovým
Bohem svou sílou,
myslí veselou
ochotně zpívejte.
Začněte píseň
zvuku veselého,
připojte buben
žaltář i loutna
i harffa zvučná
ať vzní na čest jeho.
Na novměsíce
nech ať se ohlásí,
všem všudy brzce
skrze trouby hlas
slavný svátek náš
obecný v ty časy.
Bůh lidu svému
sám to byl přikázal
Izrahelskému;
i Jozeffovi
k jistotě smlouvy
to za právo vydal.
Tehdáž když rány
na Egypt vysílal,
své pak obrany
vyprostiv z jejich
i rtů nesnadných
k nám hojně dokázal.
