každého svého poddaného se stará, jak jsme zažili v době osvíceného i méně osvíceného absolutismu, nebo modernější forma, v tom spočívající, že státní moc vykonávána jest souborem všech občanů, nebo aspoň, poněvadž to ve větším státě jest technicky nemožno, zástupci, vycházejícími ze všeobecných voleb. Mezi těmito čtyřmi extrémy, vládou monarchickou a demokratickou, správou liberální a socialistickou, pohybují se nesčetné přechodné útvary v nichž tyto prvky v různé míře jsou sloučeny.
Otázku, která kdysi tvořila vlastní obsah theoretické politiky, otázku totiž po nejlepší formě státní, musíme tu nechati stranou, poněvadž má dnes právě tak toliko historický význam, jako otázka všeholéku, kamene moudrosti. Vímeť a bylo již dříve zdůrazněno, že v politice není absolutních hodnot, které by vždy a všude stejně platily.
Proto jest otázka nejlepšího státu, jako otázka, vůbec neřešitelná. Hodnoty v politice můžeme stanoviti toliko pro přítomnost a můžeme jen říci, že za daných okolností jednomu zřízení náleží přednost před druhým.
§ 2. Politická činnost uvnitř státu.
Theoretik, jenž ve své pracovně spřádá ideální fantasie o lidském společenství, může nechati stranou jednotlivé složky skutečného společenského života. Ano, chce-li dojíti k poznání zákonů, které naše bytí ovládají, musí tímto způsobem postupovati. Tak pracuje ostatně i věda přírodní, která, chtějíc zjistiti působnost té neb oné síly, vylučuje v experimentu pokud možná všechny ostatní, jež s jejího stanoviska jsou vlivy rušivými a nechá působiti jen onu jedinou sílu.
