III. Umělecké prvky v politice.
§ 1. Politické strany.
Ještě méně, než pro vědeckou, možno pro uměleckou stránku politiky stanoviti všeobecně platná pravidla. Již z toho však, co o vztahu politiky k psychologii a k právnictví bylo řečeno, vyplývá, že umění politické spočívá v tom, že pro politický názor třeba jednak získati souhlasu, jednak moci. Okruh osob, jejichž souhlasu k provedení politické myšlenky jest třeba, i způsob, jakým vliv na státní moc jest vykonávati, upraven v hlavních rysech přesnými právními předpisy, jež tvoří obsah ústavního práva státu. Proto formálně můžeme politické umění označiti jako umění, dosíci v rámci dané ústavy politických cílů.
To však jest jen jedna stránka problému, třeba bychom podle toho, co v předchozí úvaze o souvislosti politiky s právem bylo vyloženo, do téhož okruhu musili zařaditi i případy, kde v mezích positivního ústavního práva jest ústavní právo samo změniti, a tím, na př. změnou volebního řádu, uvolněním práva shromažďovacího, tiskového a pod. nové vrstvy k politické součinnosti přibrati.
