část této činnosti jest již předem právem upravena. Vzniká nám tedy úkol, abychom aspoň zběžně nastínili, jaký jest poměr mezi politikou a právem. Otázka tato má dvě stránky: Jednak, jak momenty působí na výkony právem upravené, jednak, jak předpisy právní působí na činnost politickou.
V čem vlastně spočívá podstata práva, jest právě mezi právníky velice sporno, a není tu místa k řešení této zásadní otázky. Pro nás na tomto místě stačí zjištění, že právo jest soubor norem, upravujících vztahy mezi lidmi na určitém území, a sice norem, které ti, pro něž platí, za platné uznávají. Jest tedy ku právu třeba dvojího. Jednak pravidla, vztahujícího se na vztahy mezi lidmi, jednak uznání tohoto pravidla se strany těch, pro něž závaznými býti mají. Toto uznání právního pravidla ovšem si nesmíme představovati jako skutečnost individuálně psychickou, nýbrž jako zjev sociálně, kollektivně psychický. T. j. máme-li zjistiti, co v dané době na daném místě jest platným právem, nebudeme zkoumati, co každý jednotlivec za závaznou normu pokládá, nýbrž podle čeho, třeba z donucení, se řídí.
Při bližším pozorování kollektivně psychického zjevu uznávání práva zjistíme některé jednotlivosti právě s politického stanoviska zajímavé. Mluvíme-li totiž o platném právu, nesmíme, jak právníci často chybně činí, pokládati za právní život jen ten, jenž před úřady se odehrává, totiž zjevy, při nichž o to jde, aby se zjistilo, co za daných okolností jest platným právem, anebo aby vůle právu odporující vládě právního pravidla byla donucením podřízena. Vždyť to jest jen nepatrný výsek právního života, a velká část z nás za celý svůj život do tohoto postavení nepřijde. A přece každý denně před se béře nepřehlednou řadu úkonů, v nichž právo svou platnost projevuje způso-
