důraz na způsob činnosti, označujeme slovem „politika“ činnost, při níž dobré uvážení všech okolností, bezohledné sledování daného cíle má přednost před mravní bezvadností zvoleného prostředku. Tak mluvíme o politice i v životě rodinném, říkajíce žertem „politik“ na př. dítěti, které se dovede šikovně vyhnouti nepříjemným povinnostem nebo dovede volbou prostředků, pro něž rodiče jsou zvláště citlivi, na jejich vůli ve svém smyslu působiti. Zde tedy politika jest téměř synonymem slova chytráctví, při čemž klade se důraz na vynalézavost, pokud jde o volbu prostředků, a na pevnost vůle s níž vytknutý cíl přes všechny překážky jest sledován.
Jiný smysl spojujeme se slovem „politika“, chceme-li tímto slovem charakterisovati jednání nikoliv po jeho mravní stránce, nýbrž podle předmětu, na nějž se vztahuje. Kdežto, chceme-li slovem „politika“ označiti určitý způsob jednání, nazýváme politikou i jednání, působící na vztahy v rodině i takové, jehož cílem je dosažení nějakého úspěchu v obchodě, v řemesle, ve spolku, v církvi, máme, chceme-li slovem „politika“ označiti určitý druh jednání, na mysli jednání, vztahující se na záležitosti státní. Tak mluvíme o politických úřadech a úřednících, o vládnoucí politice a pod. Proč, mluvíme-li o politice, jako druhu jednání, máme především na mysli jednání státu se týkající, budeme moci teprve později v jiné souvislosti blíže odůvodniti. Zde stačí odkázati prozatím na to, že tu obecná mluva souhlasí s terminologii vědeckou, která také, jak jsme viděli, politikou označuje poznatky na stát se vztahující. Nenazýváme však každou činnost za stát nebo jménem státu podnikanou činností politickou. Panovník, který přijímá nebo vysílá vyslance, ministr, který podle platných předpisů uděluje koncesi železniční, správní úředník, řídící volby, auto-
