Stránka:KROFTA, Kamil. Josef Pekař - 1930.djvu/32

Tato stránka byla zkontrolována

32


podrobněji vyložil, souhlasiti s Pekařem. Na základě mnohaletého studia českého života v době předbělohorské po rozličných jeho stránkách mám za nepochybně, že naše tehdejší náboženská a vůbec kulturní závislost na světě německo-protestantském nebyla ani tak veliká ani nám tak škodlivá a nebezpečná, jak se Pekař domnívá. A pochybuji důvodně, že by nám převaha kultury románskokatolické byla tehdy přinesla zvláštní prospěch.

Nepříznivý soud Pekařův o době před Bílou Horou vrhá ovšem stíny také na jeho názor na samo husitství, jehož dědičkou byla tato doba. I dnes Pekař opět a opět dobu husitskou prohlašuje za vrchol našich dějin. I v závěru svého Žižky znova přiznává, že „nelze nevraceti se s pýchou k tomu obrazu vzepětí českého života a vůle, k té všelidsky významné, mravně pokrokové síle vůdčí myšlenky jeho, jež dala na čas dějinám našim význam evropský a učinila nás aktivními podílníky v tvořivé kulturní snaze křesťanského světa“. Praví-li však dále, že „tou vůdčí myšlenkou bylo vrácení nebo přiblížení křesťanské společnosti ideálu, jenž měl pro středověkého člověka sílu sugestivní, dosáhnout dokonalosti člověka božího, dobýti duchovního šlechtictví“, obrací se tím nejen, jak sám praví, proti názoru doby Palackého, jež spatřujíc v pozdějším protestantismu vítěznou etapu na cestě k duchovní svobodě novodobé, „domnívala se v boji Husově a v myšlenkách husitství viděti všude počátek novověku a slaviti je jako zápas za svobodu svědomí v duchu takřka moderního racionalismu“, nýbrž se obrací také proti svému vlastnímu pojetí dějinného významu Husa a husitství, jak jsme se s ním setkali v jeho projevech z doby před 30 lety. Ale naznačil jsem již, mluvě o těchto projevech, že se toto starší pojetí Pekařovo nesrovnávalo se střízlivým a historicky jistě správnějším pojetím Gollovým, k němuž se Pekař celkem hlásí nyní.

Ale neváhám dodati, že po mém soudu zachází nyní Pekař v kritičnosti při oceňování dějinného významu Husa a husitství příliš daleko. Myslím, že měl spíše pravdu, když před léty zastával proti Masarykovi názor, že koncil kostnický odsoudil Husa se svého stanoviska správně, než dnes, když se jako někdy Kalousek domnívá, že bylo by možno revisí procesu Husova rehabilitovati jej církevně.[1] A nevěřím, že hnutí podnícené


  1. Ve spisku „Tři kapitoly z boje o sv. Jana Nepomuckého“ čteme (str. 13) tuto větu: „Kdyby církev katolická dnešní doby mohla opraviti chybu, které se v osudném nepochopeni dopustila vůči Husovi v 15. stol., a přihlásila se k němu okázale, zdá se mi, že by valná část oslavovatelů Husových svinula v den 6. července pozdravné prapory.“ Podobně v článku: „K boji o Husa“ otištěném v Nár. Listech z 23. VIII. 1925 projevuje Pe-