bytem na jihu zotavil se Pekař tak, že zase mohl s plnou silou pokračovati ve své činnosti učitelské i v práci vědecké.
Příprava universitních přednášek o dějinách rakouských staršího středověku přivedla Pekaře k soustavnému studiu nejstarších dějin českých, zvláště vnitřních, jimž v rámci rakouských dějin věnoval obzvláštní pozornost. Tak vznikla řada stručných recensí i obšírnějších úvah o nových historických dílech, methodicky nebo věcně důležitých pro toto studium. Vyšly skoro vesměs v Českém časopise historickém, některé v podobě samostatných článků. R. 1900 uveřejnil tam dva takové články. Jeden z nich K sporu o zádruhu staroslovanskou podává kritický rozbor názorů Kadlecových a Peiskerových o této základní otázce nejstarších sociálních dějin slovanských. Druhý O t. zv. mapách základních jedná o nových, tehdy v Německu zaváděných methodách vědeckého badání o starých sociálních a hospodářských poměrech. R. 1901 přinesl Český časopis historický tři takové články od Pekaře. Článek Nová kniha o českém horním právu a českém dolování středověkém seznamuje kriticky s hlavním obsahem známé německé knihy Zychovy o středověkém horním právu českém. Stať nadepsaná K českým dějinám agrárním ve středověku, je podrobným, většinou polemickým a po stránce věcné i methodické leccos nového a původního podávajícím rozborem ruské knihy Jasinského o středověkých sociálních a hospodářských dějinách českých. Podobně zabývá se knihou rakouského právního historika Teznera o technice a duchu stavovsko-monarchistického státního práva Pekařova rozprava K dějinám stavovskěho státu. Ale v témž ročníku Českého časopisu historického otiskl Pekař také původní práci Kojakovice, Materiály k dějinám české vesnice, kde pramenné doklady o této jihočeské vsi sebrané v archivu třeboňském Fr. Antlem doplnil výpisy z archivů zemského místodržitelského, zejména z katastrů 17. a 18. stol.
Nehledíme-li k četným, zpravidla velmi poučným a nabádavým referátům Pekařovým o nových publikacích jakkoli významných pro ústavní sociální a hospodářské dějiny české starší doby, zakončuje řadu prací Pekařových z toho oboru důkladná rozprava „O správním rozdělení země české do polovice XIII. století“, vydaná r. 1906 (ve Sborníku k šedesátým narozeninám Gollovým). Své celkové pojetí těchto stránek staročeské minulosti vyložil Pekař jednak v cyklu extensních přednášek, jejichž obsah s názvem Vývoj sociální v Čechách byl vydán tiskem r. 1905 (v Učitelské Besedě XXXVII.), jednak v středoškolské učebnici dějin rakouských, vyšlé r. 1914 s názvem „Dějiny naší říše“. Tato učebnice, jež
