tančil třikráte kolem dokola kůže a třel si ruce. Potom odešel domů a naplnil si klobouk drobty koláče, neboť Pars nejedl nikdy nic jiného kromě koláčů a nikdy doma nezametal. Vzal kůži a třepal kůží, a třel kůži a mnul kůži, až ji nacpal plnou starými, uschlými, tvrdýmí, lehtavými koláčovými drobty a spálenými hrozinkamí. Vylezl pak do koruny palmy a čekal, až vyleze nosorožec z vody a obleče kůži.
A nosorožec tak učinil. Zapjal si ji na tři knoflíky a tu ovšem ho lehtala, jako když máme drobty v posteli. Nutilo ho to, aby se škrábal, ale to bylo ještě horší; i lehl si do písku a válel se a válel a válel, a kdykoli se převalil, lehtaly ho koláčové drobty hůř a hůře. Běžel tedy k palmě a třel a třel a třel se o ni. Třel se tak, až si kůži na zádech otřel do velikého záhybu; druhý záhyb utvořil se mu vespod, kde bývaly knoflíky (které si teď otřel), a několik jiných záhybů měl kolem noh. A zkazilo mu to rozmar, ale v koláčovýeh drobtech nečinilo to žádného rozdílu. Ty mu vězely v kůži a lehtaly. Šel tedy domů velice rozzloben a strašlivě poškrábán; a od onoho dne až po dnešní má každý nosorožec veliké záhyby na kůži a velice špatný rozmar. To vše z koláčových drobtů.
Avšak Pars slezl s palmy, nesa si klobouk, od něhož se paprsky sluneční odrážely ve více než orientální nádheře, sebral svou plotýnku a odcházel směrem k Orotavu, Amygdale, k horským lučinám Anantariva a k slatinám sonaputským.
