tak přísně, že by vězeň uprchlý, sotva by učinil několik kroků, opět byl přistižen a zatčen. Avšak až dosud považován útěk z této tvrze a více ještě z věže, ve které právě hrabě Matyáš Sandorf s druhy svými byl uvězněn, za holou nemožnost, ano ni pouhá myšlenka na útěk ten nemohla v mysli střízlivé vzniknouti.
Poloha věže této byla následující:
Věž vystavěna jest na terase, která náhle v místech těch město ukončuje. Nakloníme-li se přes terasu, zalétá zrak náš do hlubokého a širokého jícnu, rozvírajícího se pod námi, jehož stěny, příkře do hloubi spadající, pokryty jsou úponnými rostlinami, vzájemně se proplétajícími. Nic nepřerušuje hladkou plochu stěn. Není viděti stupně, po němž by se mohlo slézti neb vystoupiti, nikde na stěně není ničeho, oč bychom se mohli opříti nebo zachytiti. Slovem, rozvírá se před námi propast, jež v nás budí závrať a ktera ničeho, co do ní bylo vrženo, zpět nevydá.
Nad touto propastí zdvíhá se jedna strana věže, jež tu a tam jest prolomena okny, kteréž jednotlivým kobkám žalářním světlo přivádějí. Kdyby se některý vězeň nahnul z takového okna, byl by bez odporu zděšen rychle od něho ustoupil, kdyby náhlá závrať nebyla ho již strhla do propasti. A kde by se byl ocitl, kdyby byl do ní spadl? Tělo jeho bylo by se bývalo buď roztříštilo o skalisko na dně propasti nebo bylo by bývalo strženo vlnami bystřice, jejíž proud v době dešťů z hor byl neobyčejně dravý a a uchvacoval vše neodolatelnou silou.
Propast tato, zvaná v okolní krajině „Buco“, jest jaksi nádržkou vod pro potok, jenž sluje Foiba. Potok ten odtud protéká jeskyní, jež časem ve skále byla se utvořila a do níž se vrhá dravostí mohutnou. Kterým směrem vine se pod městem tok jeho? Nikdo to neví. Kde potok ten z nitra země opět vychází? I to dosud nikdo se nedověděl. Neníť známa nikomu ni délka, ni výška, ni směr této jeskyně, či spíše tohoto průplavu, který si časem břidlicí a hlinou byl cestu prorazil. Kdož ví, zdaž vlny potoka netříští a nelámou se o celé řady pilířů podzemních, které jaksi jako základy nebo spodní stavba tvrz i celé město nesou. Když kdysi ani příliš vysoký, ni příliš nízký stav vody dovoloval, by se použilo lehké lodice, pokusilo se několik smělých mužů tok potoka v temném tomto jícnu podzemním sledovati. Avšak klenba stále více se úžící zabránila jim záhy v další cestě — o podzemním toku potoka nedopátráno opět ničeho. Kdož ví, zdali neztrácí se potok ten kdesi na místě neviditelném, jež leží pod hladinou Jaderského moře?
