Také četu Zironovu, jež neměla více než třicet mužů, stihl stejný osud. Odtud vznikl záměr, aby dodáno jí bylo něco cizí, zvláště maltezské krve. Zirone věděl, že v peleších v Manderraggiu, v kterých dříve také dlíval, nalézti lze na sta banditů nezaměstnaných. Protož poslán byl Karpena do La Valetty a přivedl-li odtamtud toliko tucet lidí, byli to za to mužové pečlivě vyvolení.
Nedivme se tomu, že Španěl byl Zironovi tak velice oddán! Život banditů velice se mu zalíbil, poněvadž však byl zbabělcem, hleděl při výpravách, při nichž každé chvíle ozvati se mohl třaskot pušek, zůstati pokud možno v bezpečném ústraní. Proto spokojil se tím, že vymýšlel plány k výpravám a řídil „domácnost“ lupičů v jejich skrýši santagrottské, hrozné to jeskyni lupičské, jež skryta jest v dolní části sopky, ano téměř na jejim úpatí.
Ačkoliv Sarkany a Zirone věděli z minulosti Karpenovy vše, co se Ondřeje Ferrata týkalo, nevěděl Španěl naproti tomu nic o událostech terstských. Měl za to, že zapředl styky s pravými bandity, kteří již po mnoho let v horách sicilských řemeslo své prováděli.
Zironovi a Karpenovi na cestě jejich od skal Polyfémových až ku Nikolosi, osm italských mil dlouhé, nepřihodilo se žádné nemilé dobrodružství: to jest nesetkali se tu se žádným četníkem. Kráčeli obtížnou, málo schůdnou stezkou mezi lesíky olivovými a citrónovými, a prodírali se mezi duby korkovými a indickými fíky. Častěji přestoupili řečiště vysušených bystřin, kteráž podobají se z dálky štěrkovaným silnicím, na nichž kamení válci dosud do půdy vtlačeno nebylo.
Na to prošli Sicilan i Španěl vesnicemi San Giovanni a Tramestieri, kteréž leží již ve značné výši nad hladinou moře středozemního. As o půl jedenácté přibyli ku Nikolosi. Jest to městečko, ležící ve středu nesmírné kotliny, kterouž ohraničují na severu a západu sopečné kužele: Monpilieri, Monti Rossi a Serra Pizzuta.
Městečko toto má klášter, jenž stojí pod ochranou sv. Mikuláše Arenského, a dva hostince, což zvláště důležitost jeho naznačuje.
V těchto dvou hostincích však Zirone a Karpena neměli co činiti. Skrýše santagrottská očekávala je v dálce ještě asi jedné hodiny, jsouc skryta v jedné z nejtemnějších a neodlehlejších rozsedlin mohutné Etny. Došli k ní dříve ještě, než půlnoc odbila na věžích nikoloských.
V Santa Grottě dosud bylo živo. Večeřelo se zde za stálého křiku a hádky. Bandité, Karpenou nově najatí, dleli v této skrýši. Nejstarší z nich, stařec zvaný Benito, byl zatím jich náčelníkem.
