domácnosti, ač také Marie šitím oděvů přispívala k výdělku. Bylo proto nutno, neměl-li rozpočet jich vykazovati velký schodek, najati byt v bídné té čtvrti Manderaggio.
Mezitím, co Marie vyprávěla o všech těchto útrapách, odešel Ludvík do své jizby a vrátil se po chvíli, nesa jakýsi list v ruce. Byly to řádky, jež Ondřej Ferrato před smrtí svojí napsal svým dítkám.
„Marie,“ stálo v listu tom, „doporučuji péči tvé bratra tvého! V době nedlouhé bude míti toliko tebe na světě. Dítky mé! Toho, co jsem učinil, nelituji — toliko mne bolí, že jsem nemohl zachrániti ty, kteří se ochraně mé svěřili, ač jsem jim svobodu i život svůj obětoval! Co jsem vykonal, učinil bych nyní opět! Nezapomeňte nikdy svého otce, jenž umírá posílaje vám poslední svůj pozdrav!
Ondřej Ferrato!
“
Petr Bathory nemohl skrýti své pohnutí, když tylo řádky četl, kdežto doktor Antekirtt odvrátil svoji tvář, aby unikl pohledu Marie.
„Ludvíku,“ pravil pak doktor náhle, obraceje zúmyslně rozmluvu na jiný předmět, „vaše barka rozbila se dnes nárazem o moji yachtu.“
„Byla to již stará loď, pane doktore,“ odvětil Ludvík Ferrato, „a pro každého jiného nežli mne nebyla by ztráta ta velikou!“
„Snad, Ludvíku, dovolíte však, bych nahradil ji lodí jinou, totiž touže, kterou jste zachránil?“
„Jak že?“
„Chcete býti druhým důstojníkem na „Ferratu“? Mám zapotřebí mladého muže, slovem: dobrého námořníka!“
„Přijmi, Ludvíku, nabídku tu,“ zvolal Petr, „přijmi!“
„Avšak … sestra má?“
„Sestra vaše stane se členem veliké té rodiny, jež obývá můj ostrov Antekirttu!“ odvětil doktor. „Jest povinností mojí, starati se o budoucí život váš i učiním jej tak šťastným, že nebudete musili litovati toho, co v minulosti se událo, smrt otce vašeho ovšem vyjímaje.“
Ludvík přistoupil záře radostí k doktorovi a stiskl mu vděčně ruku; Marie však nemohla projeviti vděčnost svoji než slzami „Zejtra budu vás očekávati na palubě!“ dodal ještě doktor Antekirtt.
Poněvadž však nemohl ovládati déle již své pohnutí, vyšel rychle z jizby, pokynuv Petrovi, aby ho následoval.
