Paní Bathoryová chtěla se mu vstříc vrhnouti, jeho pokyn však ji zastavil.
Doktor sklonil se nad raněným a pozorně jej prohlédl, aniž slova promluvil.
Po té hleděl naň utkvěle a dlouho. Z očí jeho jako by vycházela síla magnetická; vnikal zrakem svým do mozku, v němž poslední myšlenka již dohasínala. a vnášel tam vlastní svůj život a vlastní vůli svoji.
Náhle se Petr zpola obrátil. Víčka očí jeho se pozdvihla, pohlédl na doktora … a na to sklesl bez života zpět.
Paní Bathoryová vzkřiknuvši srdcelomně vrhla se na svého syna a klesla pak ve mdlobách do náručí Borikova.
V okamžiku tom doktor zatlačil oči zesnulému; na to povstal a opustil jizbu, při čemž bylo slyšeti jej šeptati průpověď z legend indických:
„Smrt neničí — nýbrž činí jen neviditelným!“
V den svatby.
Smrt Bathoryova způsobila ve městě velké pohnutí, nikdo však netušil pravou příčinu sebevraždy mladého muže, ani že Sarkany a Silas Toronthal byly původem neštěstí toho.
Dne následujícího, 6. července, měla se slaviti svatba Savy Toronthalové se Sarkanym.
O sebevraždě, jež stala se za okolností tak pohnutých a dojemných, nevěděly však ni paní Toronthalová, ni dcera její. Silas Toronthal, jednaje tu v souhlase se Sarkanym, postaral se o to, aby zpráva o smrti Petrově k nim nevnikla.
Bylo umluveno též, aby se svatba odbyla způsobem velice jednoduchým. Omluvou před společností dubrovnickou uvádělo se, že Sarkany následkem jakéhosi úmrtí v rodině své nepřeje si hlučné svatby. To nesouhlasilo ovšem se zvyky Toronthalovými, jenž miloval nádheru a okázalost, avšak tentokráte myslil sám, že jest lépe, aby vše odbylo se zcela potichu. Novomanželé měli prodlíti jen několik dní v Dubrovníku a měli odebrati se potom do Tripolisu, kdež — jak se vyprávělo — Sarkany obyčejně sídlil. Ke svatbě, jež vykonati se měla v chrámu františkánském, neměli býti
