k jižní bráně, kterou vede z Kotora silnice k horám, na hranici říše se vztyčujícím.
U brány jest tržiště čili bazar Černohorcův. Na tomto místě vedou čilý obchod, neboť do města dovolen jest vstup jen obmezenému jich počtu, a sice teprve, když byli zbraně odložili.
V úterý, ve čtvrtek a v sobotu každého téhodne přicházejí horalé tito z Něguše neb Cetyně, když byli urazili pět nebo šest hodin cesty, a přinášejí na trh vejce, brambory a drůbež, jež mají hojný odbyt.
Právě i tento den bylo úterý. Několik skupin osob, jimž teprve později podařilo se zásoby vyprodati, zůstalo na tržišti, aby na něm noc strávili.
Bylo tu as třicet horalů; z nich někteří procházeli se, hovoříce spolu, jiní leželi na zemi, a opět jiní, rozdělavše na rychlo oheň, pekli na rožni po způsobu albánském celé jehně.
Sarkany a jeho průvodkyně uchýlili se sem jako na místo, jež již dávno znali. Tam mohli dle libosti spolu hovořiti, ano stráviti tu i celou noc, aniž by musili dlouho hledati nejistý některý byt. Od svého příchodu do Rotoru Maročanka ostatně o jiný byt se nestarala.
Doktor a Kap Matifu vstoupili jeden po druhém v tento bazar. Na několika ohništích oheň již dohasínal, nevysílal tudíž veliké záře, takže bazar byl dosti temný. Přes to nebylo ovšem možno na těchto místech zmocniti se Sarkanyho, leč že by před svítáním ještě tržiště opustil.
Doktor litoval proto, že nepřikročil k provedení záměru svého na cestě od brány Mořské k bráně Jižní. Nyní však bylo již pozdě litovati. Nezbývalo než vyčkávati příležitosti, jež by se snad ještě naskytla.
Pro všechny případy byla připravena lodice za skalisky as dvě stě kroků od tržiště a v malé dálce od ní viděti bylo temné obrysy lodi „Elektriky“. Svítilna v předu zavěšená naznačovala, kde loď kotvila.
Sarkany a Maročanka uchýlili se na nejtemnější místo tržiště, kdež na blízku několik horalů spalo. Mohli zde hovořiti o svých záležitostech, aniž se musili obávati, že je někdo uslyší.
Doktoru Antekirttovi podařilo se však vmísiti se mezi spící ony horaly. Přítomnost jeho nevzbudila pozornost. Kap Matifu ukryl se pokud možno nejlépe, byl však připraven, aby k doktoru na první pokyn přikvapil.
