„Avšak co činí v Dubrovníku?“ tázal se Petr. „Jaké zájmy poutají jej k této zemi?“
„Snad hodlá zde teprve nějaký podnik provésti,“ odpověděla paní Bathoryová. „Praví se, že jest nesmírně bohat a dost možná, že ti chce nabídnouti některé místo, jež by se ti hodilo.“
„Půjdu k němu, matko,“ pravil Petr Bathory, „a dovím se, co mi chce!“
„Učiníš lépe, vykonáš-li záměr svůj ještě dnes! Oplatíš mu takto i návštěvu, kterou mne poctil!“
Petr Bathory objal svoji matku a přitiskl ji vášnivě k prsům. Zdálo se, jako by jej tísnilo jisté tajemství — kteréž neodvážil se prozraditi. Jakou bolest, jaké utrpení skrývalo jeho srdce, že nechtěl svěřiti se jím své matce?
„Ubohé mé dítě!“ zašeptla paní Bathoryová.
O jedné hodině odpoledne kráčel již Petr Bathory třídou Stradonskou směrem ku přístavu gružskému.
Když se ocitl před domem Toronthalovým, zastavil se, avšak jen na okamžik. Oko jeho zalétlo k balkonu, jehož okna byla zahalena záclonami. Dům tento prost byl všeho života a byl na všech stranách uzavřen tak. že se zdál býti neobýván.
Petr Bathory kráčel dále volným krokem. Okolnost však, že stanul dříve na okamžik, nemohla ujíti pozornosti ženy, jež na protějším chodníku sem a tam se procházela.
Žena ta byla postavy vysoké. Věk její? Mezi čtyřiceti a padesáti roky. Chodila krokem odměřeným a stejnotvárným jako by bez myšlenek.
Dle pleti tmavohnědé, účesu vlasů i oděvu bylo lze souditi, že žena tato jest Marokánkou, ač mnohý, méně znalý, byl by ji mohl míti i za cikánku neb Egypťanku, neboť ženy těchto kmenů velice se sobě podobají. Zřejmo bylo však, že nedlela zde, aby žebrala o almužnu, ano že by ji ani nebyla přijala. Bylať tu zajisté za jiným účelem buď na popud svůj nebo na popud cizí. Číhala, slídila a vyzvídala, co se dálo v domě Toronthalově, právě tak jako co se dělo na blízku domku paní Bathoryovou obývaného.
Jakmile spatřila mladého muže, jenž kráčel ulicí Stradonskou směrem ke bráně, následovala jej, avšak tak opatrně, aby sice stále jej na očích měla, sama aby však nebyla pozorována.
Petr Bathory byl ostatně příliš v přemítání ponořen, než aby si byl povšiml, co se za zády jeho dělo. Když se zastavil přímo před domem Toronthalovým, zastavila se i ona žena. Když opět
