povoz, do něhož krásné spřežení bylo zapraženo. Kočí seděl na kozlíku, kdežto sluha čekal nedaleko pod vkusnou verandou.
Skorem v téže chvíli vstoupil jakýsi muž do povozu, koně tryskem vyjeli ze dvora, a vrata uzavřela se za nimi.
Muž onen byl touže osobou, kteráž tři dny před tím oslovila doktora Antekirtta na nábřeží gružském: byl to bývalý bankéř terstský, Silas Toronthal.
Doktor Antekirtt, jenž si nepřál setkati se opětně s mužem tímto, vstoupil, když povoz vyjel, rychle do blízkého domu a nevyšel z něho dříve, dokud nebyl povoz zmizel.
„Oba dlí v tomže městě,“ pravil sám k sobě. „Je to vina náhody a nikoli vina moje!“
Uličky, kteréž odbočují v levo od třídy Stradonské, jsou úzké, křivolaké, špatně dlážděné, zjevu chudičkého a skličujícího. Lze proto přirovnati zmíněnou hlavní třídu k mohutné řece, do níž na jednom břehu ústí jen nepatrné potůčky. Jakoby touhou puzeny, aby ke zdravému vzduchu pronikly, hledí domy jeden přes druhého vyšinouti se a při tom všecky se tísní. Hledí si navzájem zblízka do očí — lze-li očima nazvati okna, jež vedou do ulice. Vystupují vysoko po výšině, jejíž vrcholky korunovány jsou tvrzí zvanou Mincetto a tvrzí sv. Vavřince.
Vůz nemůže ulicemi těmi. V době deště tvoří tyto pravé bystřiny, avšak i jindy podobají se roklím, a pro příkrý jich spád a půdu nerovnou bylo nutno zříditi v nich stupně a schůdky. Jak liší se skromné příbytky v uličkách těchto od nádherných paláců a staveb v třídě Stradonské!
Doktor Antekirtt přišed ke vchodu do ulice hledané, počal vystupovati po nekonečných téměř stupních jejích. Když překročil as šedesátý stupeň, stanul před číslem 17.
Dveře domku toho se ihned otevřely. Stařičký Borik očekával zde již, jak slíbil, doktora. Uvedl jej, nepromluviv slova, do síně velmi čisté, chudým však nábytkem opatřené.
Doktor Antekirtt usedl. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byl sebe méně pohnut — ani když paní Bathoryová vstoupila a pravila:
„Pan doktor Antekirtt?“
„Ano, jsem jím, milostivá paní,“ odvětil doktor a povstal.
„Chtěla jsem vám ušetřiti cestu tak dalekou a obtížnou!“ odvětila vdova.
„Přál jsem si, navštíviti vás,“ odvětil doktor; „prosím, uvěřte, že jsem zcela k vašim službám!“
