Poštovní holub.
Terst, hlavní město Přímoří, dělí se ve dvě města velice různá, a to v nové, bohaté město Tereziino, jež stavěno jest pravidelně a zcela moderně na pobřeží zálivu, na jehož povrchu dovedl si lidský důmysl utvořit pevnou půdu, a v město staré, chudobné, jež je stavěno nepravidelně a jež vtěsnáno jest mezi korso, které dělí je od města nového, a mezi svahy Krasu, na jejichž vrcholku ční malebná citadela.
Terstský přístav jest chráněn vyzděným náspem, molem svatého Karla, u něhož obyčejně kotví lodi obchodní. Tam shromažďují se nejraději — často v počtu znepokojivém — lidé bez domova i rodiny, jejichž oděv, spodky, kabátce i kazajky mohly by kapes zcela postrádat, poněvadž majitelé jejich neměli nikdy ničeho, co by v nich skryli a dle všeho nikdy ničeho takového míti nebudou.
V den 18. května roku 1867 mohly býti pozorovány přece dvě osoby mezi těmito lidmi bez domova, kteréž oděvem svým mezi ostatními příznivě vynikaly. Nezdálo se, že by se jim někdy zlatek neb aspoň krejcarů bylo nedostávalo, zjev jich mluvil aspoň v jejich prospěch. Byli to v pravdě muži, kteříž se snažili učinit na každého co nejpříznivější dojem.
Jeden slul Sarkany a byl Tripolcem, druhý, Sicilian, jmenoval se Zirone. Když oba přešli po molu asi desetkráte, zastavili se konečně na jeho konci. Odtud hleděli k obzoru, k němuž se na západ
