Oba spěchali k otevřenému oknu své jizby, aby jím prchli a pak přes nízký plot buď na břeh se dostali nebo do vnitra země vnikli.
V tom vstoupil však Ludvík do síně.
„Policie!“ zvolal.
„Žijte blaze!“ děl Matyáš Sandorf a vyskočil oknem. Štěpán Bathory jej následoval.
V tom okamžiku vstoupila do jizby četa strážníků.
Karpena ji vedl.
„Bídáku!“ pravil mu Ondřej Ferrato.
„Moje odpověď na tvoje zdráhání!“ odvětil Španěl.
Rybář byl jat a spoután. V malé chvíli obsadili a prohlédli zřízenci policejní všechny místnosti domu. Okno, směrem k zahrádce otevřené, ukázalo jim, kudy obě stíhané osoby prchly. Vydali se za nimi.
Hrabě Sandorf a Štěpán Bathory doběhli zatím ku živému plotu, jenž na této straně potoka rostl. Jedním skokem ocitl se Matyáš Sandorf na druhé straně a pomohl Štěpánu Bathorymu rovněž přestoupiti, když tu náhle as padesát kroků za nimi se zablesklo a výstřel nocí se ozval.
Štěpán Bathory zastižen byl kulí, kteráž ranila jej sice pouze do ramena, toto bylo však ochromeno, i nebylo mu možno, vyrovnati se v rychlosti druhu jeho.
„Prchni, Matyáši, prchni!“ zvolal.
„Nikoli, Štěpáne, nikoli, zemřeme spolu,“ odvětil hrabě Sandorf, pokoušeje se vzíti raněného druha svého na ramena.
„Prchni, Matyáši!“ opětoval Štěpán Bathory, „a žij, bys mohl na zrádcích pomstu vykonati!“
Tato slova poslední zněla hraběti Sandorfu jako rozkaz. Na něm jediném bylo nyní, aby vykonal dílo tří. Magnát sedmihradský, spiklenec terstský, druh Štěpána Bathoryho a Ladislava Zathmara měl vstáti opět jako mstitel!
V okamžiku tom zřízenci policejní přikvapivše sem vrhli se na raněného.
Hrabě Sandorf byl by býval ztracen, kdyby jen okamžik byl váhal.
„S Bohem, Štěpáne, s Bohem!“ volal prchaje a zmizel strážníkům s očí.
Tito vyslali pět neb šest výstřelů směrem tím, leč kule nezasáhly hraběte, jenž kvapil ke břehu mořskému.
