Stránka:Josef Svatopluk Machar Vylet na Krym.pdf/147

138

a jeho zrcadlo zde, klidné moře.
Jen v trosku duše své vás uzavírám,
díl valnější jí zanechávám tady,
a vím, že troska moje sníti bude
a teskně toužit po své druhé části…

Jak jiným člověkem se domů vracím!
Mám v srdci klid a mírné naladění
svých dětských dob za letních podvečerů,
sobotních podvečerů, kdy zněl s věže
hlas našich zvonů, kdy jsem míval pocit,
že čas a lidé v klopotné své honbě
staví se náhle, usedají klidně
a v západ slunce, barvy horizontu
se zadívají, tiše hovoříce…

Jsem smířen se vším, raduji se z žití,
vše omlouvám a všecko je mi jasno.
Svět nemůže být jiný, a tak dobře.
Jde zákony, jichž nelze postihnouti
smrtelným smyslům, ubohému umu.
A největším pak mudrcem jest jeho
květ, jenž se těší z teplé záře slunce,
pták, jenž se stará o své malé děti
a naplnivše oba tak svůj úkol
mrou beze stesku po posmrtném žití,