Stránka:Josef Svatopluk Machar - Franz Joseph - 1918.djvu/3

Tato stránka byla zkontrolována

neštěstím jejich byla. Jako balvan
na drobné trávě leželi jste na nich,
jak pohádková žába zničili jste
 jim pramen svěží

a jak saň nenasytná požírali
jste pokolení, proudy krve jejich
od vašich dásní tekly bystřinami
 okrskem země –

– leč počkej, pero, drak je zmužilejší,
vždyť sám se bije, dokud jedna hlava
na šíji sedí – vy, zbabělý rode,
 jste klidně dleli

v svých palácích a zámcích čekajíce,
až rabi vaši přinesou vám v helmách
krev čepovanou, hlavy usečené
 ke stupňům trůnu.

A v tobě, starče, já, já básník lidu,
jímž povrhal jsi v bohorovné pýše,
já viděl rodu tvého naplnění
 a západ jistý.

Daň odevzdal jsi stínům Montezumy
svým bratrem plavovlasým. Italii
jsi platil krví šílené své ženy.
 Pak hluchým formám

morálky, rodem tvojím vypuzené,
jsi hodil rozbitou leb syna svého.
A ranou v hrudi synovce jsi platil
 útrapy Jihu –

Nám, nám jen ještě! Nám a s námi světu.
I čekal jsem, jak přijde chvíle jedna,
– kdy praskot hromový ti náhle zděsí
 zbabělou duši –

jak studené tvé oči hledat budou
rozprchlé raby, jak své ruce sepneš,
jež zrudly krví milionů, k bohu,
 jenž opustil tě,