dni osvátcích svatodušních použili, kdybychom putovali na hrad Kar[l]otýnský a tam veškeré památnosti si prohlídli, že nás zbaví tím každého vypracování obvyklé úlohy na prázdné dni. S radostí přijmuli jsme toto vybídnuti, a as 20 neb 30 putovali jsme pěšky odpoledního času v sobotu před svátky na Karlův Týn, maje v kapse každý dle své možnosti něco peněz na útratu. Tento den jsme samýma polními cestami k večeru dorazili] do jedné vesnice ležící u samého lesa před samým Karlotýnem a přenocovali v tamější hospodě, jak se samo sebou rozumí na slámě, což nám mladíkům nevadilo, neb jsme byli vesměs veselé mysli a bezstarostní. Lesní cestou jsme přišli časně ráno před Karlův Týn. Jaký dojem viděti zblízka tuto vznešenou památku někdejší české slávy na mě to učinilo, zůstane mně navždy nezapomenutelný. Ze jsme si veškeré místnosti hradu prohlídli a tamějším správcem na veškeré památnosti upozorněni byli, samo sebou se rozumí.
Nepamatuji se více, kterého dne jsme nastoupili zpáteční cestu. Jungmann byl z toho velice potěšen, uskutečnivše jeho návrh.
V rhetorice byli jsme už dospělejšího věku, a tu prohodil při české hodině Jungmann něko-
