západ pod Předhradím Olomuckým nové město stavěti, jež německými obyvately osadil. Toto město obsahovalo nynější Horní a Dolní náměstí, prostranství u sv. Mořice, ulice od bran k nim vedoucí, též ulici Českou a Bělidla. Město pak obehnáno jest kolem hradbami, z nichž nepatrná částka ještě ve Františkových sadech, jmenovitě dvě věže po dnes se zachovaly. Stavění města svěřil fojtovi čili rychtáři městskému (advocatus civitatis) a dal mu užitek z rychty a z mlýna k ní náležitého. Novému městu propůjčil některých výsad, osvobodil obyvatele od jurisdikce soudu zemského i od placení mýta v některých místech a ustanovil, aby nikdo na míli okolo města jim na ujmu piva nevařil; mimo to daroval novému městu, které od té doby královským slulo, na potřeby obecné některé statky. Tyto rozmnožily se během času až na 25 allodialních vesnic, podél řeky Moravy, a manský statek Německou Husovu za Šternberkem. Dne 13. října 1261. povolil měšťanům Olomuckým, aby vystavěli dům obecní, řečený Chaufhus, na prodávání rozličného zboží, ku prospěchu obce a udělil jim trh výroční na sv. Havla, kterýž měl trvati 6 neděl. Pro spravování věcí obecních zřídil obecní radu, složenou z 12 radních, z nichž každý 4 neděle do roka střídavě úřad purkmistrovský vedl. Takový spůsob správy městské byl i v Čechách až do panování císaře Josefa II. v obyčeji.
Tou dobou zřídil sobě též biskup Bruno dvůr manský, dle německého spůsobu, jenž se skládal z několika úředníků a manů, kteří byli povinni biskupa i statek jeho hájiti. S tím táhl z jara r. 1260. s králem Přemyslem Otakarem II. do boje proti Belovi, králi Uherskému. (Takových
