votíně. Jelikož ale nápotomní biskup Olomucký Jindřich Zdik (1126—1150.) řeholi sv. Norberta, bratřím Premonstrátům velmi nakloněn byl, dovedl toho u knížete Oty III., vnuka zakladatelova, předstíraje zároveň, že Hradišťští Benediktini od prvotní kázně upustili, že řečený klášter r. 1151. Premonstrátům Strahovským a Litomyšlským odevzdán jest se vším příslušenstvím a se všemi statky.
Jelikož klášter ten mimo města stál, a jen nepatrným příkopem chráněn byl, zakusil velmi mnoho nehod až do zrušení svého. Již r. 1161., tedy šest let po uvedení Premonstrátů zkažen jest od vojska Soběslava II., když kníže ten Olomouc dobýval. Roku 1241. zmocnili se ho a vypálili jej Tataři; v rozbrojích náboženských r. 1432. ztečen od Táboritů a téhož roku ztroskotán od Německých obyvatelů Olomuckých pod správou Viléma Oblera, hejtmana markraběte Albrechta, načež řeholníci až do r. 1461. v Olomouci bydleti musili, kteréhož roku pomocí krále Jiřího klášter sobě opět postavili. Sotva však že byl dostaven, rozbořili jej měšťané Olomučtí opět r. 1471. z nařízení papežova, za pokutu, že Premonstráti s opatem svým Jiříkem při králi do kletby daném věrně stáli, když s Matyášem uherským válčil[1].
Nemalou škodu bral klášter v století šestnáctém špatným hospodařením a uvolněním kázně klášterní, i také v době Českého vzbouření mezi r. 1618—1620. Roku 1642. vypálili jej Švédové, zmařili vzácnou knihovnu a rozmetli hrobku zakladatelů kláštera v kostele Panny Marie, načež řeholníci po 11 let v Olomouci, v Brně a jinde rozptýleni bydleli. R. 1659. vystavěl opat Tomáš Olšanský kostel vyhořelý znovu, a r. 1684. položil opat Norbert Želecký z Počernic základ ku klá-
- ↑ Tehdejší Německé měšťanstvo Olomucké bylo přísně katolické a vystupovalo proti husitismu všude, kdež se k tomu příležitost udála.
