Roku 1063. stal se sídlem biskupským a matkou všech kostelů v zemi, když král Vratislav biskupství Moravské, které pádem Velkomoravské říše na začátku 10. století zaniklo, v Olomouci obnovil; zůstal ním ale toliko do roku 1131., kdež ku chrámu sv. Václava, jak jsme již podotkli přenešeno jest. 0d té doby byl kostelem farním, jakkoli při něm čtyři kanovníci i dále pozůstali. Po ohni r. 1455. znovu jest přestaven a vysokou kuželovitou střechou opatřen, která nad všechny okolní stavení vynikala a až do sedmnáctého století se zachovala. Roku 1787. z vyššího nařízení jest zavřen a z příčiny, aby zjednán byl přímý přístup k nemocnici, r. 1792. bezohledně rozbořen.
2. Kostel Matky Boží, ondy Žlutý zvaný uprostřed nynějšího náměstí Františka Josefa na Předhradí, domněle Olomuckým primátorem Jindřichem roku 1227. založený, byl již r. 1253. kostelem farním a zůstal ním až do panování císaře Josefa II., jen že mezi tou dlouhou dobou vícekrát se obnovil. Měl osm oltářů z větší částky mramorových a krásné obrazy oltářní od umělců domácích: Sattlera, Antonína Lublinského a Jana Kristiana Hanky, které se po zrušení kostela rozličným venkovským kostelům rozdaly; množství náhrobních a jiných nápisů, mezi nimiž náhrobek blahoslaveného Jana Sarkandra, jak jsme již podotkli a jeho r. 1622. zemřelého bratra kanovníka Mikoláše Sarkandra. Kostel měl, jak z pozůstalého obrazu vysvítá, v průčelí vedle hlavního vchodu r. 1483. postavenou úzkou nevysokou zvonici; kromě vchodu hlavního dva vchody poboční a na pravé straně kapli sv. Vavřince, kolkolem mezi gotickými okny podpírací pilíře. Špičaté obloukové klenutí uvnitř podpíralo šest pilířů, jejichž okraje zlaceným lupením okrašlené; klenutí presbyteria, prostřední lodě i také kapli sv. Vavřince zdobily krásné kresby znamenitého Olomuckého malíře Jana Kristiana Hanky.
