jíž oltář jest zasvěcen a v týdnu pašijovém pobožnost umučení Páně. Nad vchodem k témuž Božímu hrobu vedoucím spatříš staré malby z r. 1500., které představují některé episody z umučení Páně a poctu P. Marii. Pozoruhodny jsou též obrazy křížové cesty a vysoká špičatá kamenem krytá sedmihranná střecha. Až do r. 1785. vládli kostelem a klášterem Františkáni Bernhardini, kdež jej postoupiti musili Dominikánům, kteří za to své dosavadní sídlo u sv. Michala opustiti musili. Františkáni rozděleni jsou pak do jiných klášterů. Kostel i klášter obnoven vkusně před několika lety a jest nyní zároveň cvičilištěm nováčků téhož řádu, čímž nabyl větší důležitosti.
5. Farní chrám sv. Michala na návrší Juliánském, úhledný novověký chrám se třemi bílými plechem krytými báněmi, jež z daleka velkolepě vynikají a k nemalé ozdobě města slouží. Uvnitř jest pěkně malován a prací stukaterskou okrášlen. Oltářů jest 10, z nichž hlavní ozdoben jest obrazem početí Panny Marie. K nemalé okrase kostela slouží též bílé sochy dvanácti apoštolů v stejné výšce po celém kostele rozestavených. V presbyterium jsou dvě ozdobnými mřížemi opatřená oratoria a na hlavním choru dobré varhany s 32 rejstříky, 2 manualy a pedálem. Na věži tři velké zvony 40, 18, a 9 centů těžké, kromě zvonku sanktusového a umíráčka.
Až do roku 1784. byl při kostele klášter Dominikánský a po tomto roku, když Dominikáni na bělidla ku kostelu Početí Panny Marie, o němž jsme právě jednali, přesídliti musili, stal se kostelem farním místo vyzdviženého kostela Matky Boží na Předhradí.
Kostel i s nynějším semeništěm pro kněze býval tedy vlastnictvím řeholníků Dominikánů a stojí na nejvyšším bodu návrší Julianského, na místě někdejšího hradu knížecího.
