vypsání pamětí Olomuckých vysvítá. Avšak nástupce Pavlovského kardinál Dietrichstein, jemuž se souměrné presbyterium při slavných službách Božích příliš těsné býti zdálo, kázal je mezi r. 1616.—1619. rozbořiti a nynější nepřiměřené ve slohu italském s ostatní částí kostela docela nesouhlasícím postaviti, čímž soulad bývalého krásného chrámu navždy porušil. Poslez změnila se ještě zevní podoba chrámu r. 1803., když hrom do prostřední věže udeřiv všechny tři věže spálil, načež r. 1827. v nynější nehezké podobě opraveny jsou. Nynější chrám má tedy průčelí románské, lodě gotické a presbyterium renesanční, nepoměrně veliké. Hlavní loď, jejíž krásné špičaté klenutí na osmi kamenných sloupech ve dvou řadách spočívá, a tím kromě prostřední dvě postranní lodě tvoří, měří 42 metrů délky, 141/2 metrů šířky a 14 metrů výšky. K této lodi přistaveno presbyterium 31 metrů hluboké, 15 metrů široké a 221/2 metrů vysoké, k němuž se po šesti stupních vychází! Tento křiklavý nesouměr zakrývají poněkud dva ohromné postranní pilíře, z nichž každý pro hudební chor upraven a varhanami opatřen jest. Tím nabyl chrám tu neobyčejnou zvláštnost, že má tři hudební chory a troje varhany. Velké varhany na hlavním choru stavěl r. 1595. varhanář Matyaš Ritter nákladem biskupa Stanislava Pavlovského. Ty dvoje menší varhany na pobočních chorech kázal biskup Karel hrabě z Lichtensteina okolo r. 1690. postaviti.
Posvátné šero lodě chrámové odráží se nepříjemně od velikého obíleného devíti velikými a desíti menšími okny osvětleného vší ozdoby prázdného presbyteria, v němž umístěn jednoduchý oltář, na levé straně trůn pro arcibiskupa a po stranách 2 řady uměle vyřezávaných sedadel pro kanovníky a vikaře, k nimž po každé straně skupení obyčejných stolic pro alumny přilehá. Za těmito brankou uzavřenými sedadly umístěno ještě
