Po vyzdvižení některých kostelů a klášterů císařem Josefem II. na sklonku minulého století, pozůstaly ještě následující kostely a kláštery v Olomouci:
1. Katedrální chrám sv. Václava na Domě; jejž vystavěli ku přání velkého knížete Českého Svatopluka Ota Černý a syn Svatoplukův Václav, knížata Olomucká na poctu svého svatého předka, jelikož dosavadní katedrální chrám sv. Petra na předhradí malým se býti viděl (1112—1130). Když pak 1. března 1130. i kníže Václav zemřel, přenešena biskupská stolice k jeho na smrtelně posteli projevené žádosti dne 30. června 1131. skrze biskupa Jindřicha Zdika, jenž stavbu dokončil, od starého kostelíka sv. Petra k tomuto novému chrámu sv. Václava na hradě u přítomnosti velkého knížete Soběslava, jeho manželky i všech zemských pánů s velikou slávou.
Chrám ten stojí na skalném hradbami starožitnými obehnaném výběžku východní strany města a zachoval z původní stavby toliko průčelí, totiž zděnou část bývalých třech věží a točité v nich schody, poněvač vícekrát vyhořel a přestaven. Nejprve vyhořel r. 1204., po druhé r. 1265., po třetí r. 1365., kdežto vzal škodu takovou, že za biskupa Jana Středovského mezi r. 1365.—1380. znova vystavena byla loď ve slohu gotickém, ve kterém ji spatřujeme podnes. Roku 1594. dal biskup Stanislav Pavlovský stavitelem Bernartem Machem z Moravské Ostravy novou věž postaviti a potom hlavní portal v nynější spůsob předělati.[1]
Takto upravený chrám měl zevnějšek velmi úhledný, jak z obrazce Paprockého, podaného v Šemberovém
- ↑ Nad tímto portalem stojí dotud následující nápis z oných dob: Reddat aberrantes, ut Christo ecclesia natos, Pandit conversis mater amanda sinum. MDXCV. K němu podolýkáme, že byl Stanislav Pavlovský velmi horlivý pronásledovatel kališnictví a všech akatolíků vůbec a že se o to zasazoval, vyhladiti je z kořene.