Stránka:Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu/215

Tato stránka byla zkontrolována
— 207 —


v paláci arcibiskupském v těch komnatách, v kterých před 31. roky vládu dědičných zemí byl nastoupil. Po tři dni trvala vzácná tato návštěva, kdež všechny ústavy a školy milostivě zhlednouti ráčil. U večer bylo skvělé osvětlení města.

Téhož roku ještě jedna radostná událost překvapila nás: zasnoubení totiž našeho nadějného korunního prince Rudolfa s princeznou belgickou Stefanií, ku kterémuž z upřímného srdce nejlepšího zdaru přejeme.


Z krátkého tuto podaného dějepisného nástinu vysvítá velebnosť naší staroslavné Olomouce, která nesčíslných strastiplných pohrom překonavši, vždy jako Fenix opět se zotavila a po tisíciletém trvání svěží ještě projevuje mladosť. Jakkoli macešsky odstrčena, zasloužený a králem Václavem I. na věčné časy jí přiřknutý primát nevinně jí odňat, přece slibuje, že, byť i ne první hlavou, alespoň Athénami naší milé Moravěnky zůstane. Poloha a všechny okolnosti k tomu směřují, že zde spíše duševní než hmotný rozkvět se daří, že tedy stálou bude úlohou Olomouce, syny své vlasti vzdělávati a blaho duševní zakládati.

Nepomijitelné zůstanou zásluhy Tvé ctihodná máti měst Moravských, ježto jsi sobě získala stojíc vždy na stráži proti nepříteli sveřepému a zlomivši jmenovitě sílu s neodolatelnou prudkostí valícího se polodivého Mongola a zachránivši tím celý křesťanský svět od jisté záhuby.