Vindišgrätz, jemuž Vídeň brány otevříti nechtěla, byl nucen obléhati ji. Buřiči Vídenští zvolili Messenhausera, dosavadního velitele stráže národní za velitele a hotovili se k odporu. Povstalci Uherští poslali jim 20.000 mužů na pomoc; tito setkali se s vojskem císařským u Švechat, přišlo k srážce ale Maďaři musili ustoupiti přes hranice. Delší dobu bránila se Vídeň statečně a odolala útokům císařským, až konečně Vindišgrätz bána Jelačiče s jeho Serežány na pomoc povolal, s jehož přispěním dne 31. října Vídeň klesla. Messenhauser a Robert Blum, dobrodruh Německý a podněcovatel zpoury, jsou zastřeleni.
Veškeré tyto události směřovaly k pohrobení udělené svobody. Národové musíli za to odsazovati, co jednotlivci provinili.
Tou dobou zvolen také polní maršálek hrabě Radecký, jenž tak skvělého dobyl vítězství v Itálii, za čestného měšťana města Olomouce.
Sněm v Kroměříži sešel se teprv dne 22. listopadu, poněvač veškeré přípravy k zasedání hotové nebyly. Dne 21. t. m. odbývány slavné služby Boží, aby Bůh uděliti ráčil svého požehnání poradám sněmovním. Těmto službám Božím přítomni byli císař i císařovna a celý dvůr.
Jak hlučno tou dobou v Olomouci bylo, vysvítá z toho, že dvůr císařský množství zahrnoval osob z nejvyšší šlechty, z nejvyšších hodnostářů, jak civilních tak též vojenských a že celé ministerstvo zde úřadovalo — vůbec celá Rakouská vláda se zde soustředila.
Tak přiblížil se 2. prosinec, onen památný den, kdež Ferdinand Dobrotivý se zřetelem na události trůnu se vzdal, aby sliby císařské nazpět bráti nemusil, ku prospěchu arciknížete Františka Josefa, našeho nynějšího nejmilostivějšího zeměpána, syna arcivévody Františka Karla, nejstaršího bratra císařova, jenž co
