Kališníky čili Utraquisty zobecnilo, nebylo po chuti papežům Římským, kteří se stále tou nadějí kojili, že toto kacířství poznenáhla vymizí. Jelikož ale král Jiři kališníky v jejich obřadech zastával, jal se papež, nedbaje na stvrzená kompaktata, nimiž vyznání Kališníků v jistých článcích povoleno bylo, zakazovati Čechům přijímání večeře Páně pod obojí spůsobem, a vyslal k účelu tomu legata Fantina do Čech. Když však ten netoliko že pobuřuje České pány proti králi svému i v Praze velmi drze vystupovati počal, kázal jej král Jiří do vězení uvrhnouti. Rozhořčený nad tímto smělým (?) jednáním papež, vyřkl na krále kletbu. a odeslal zároveň dopis magistrátu Olomuckému, kterýmž jej vší poslušnosti ku králi Jiřímu sprošťoval, dokládaje, že se přísaha kacíři držeti nemusí. Zároveň vyzýval měšťany, aby taktéž poradili měšťanům Pelhřimovským i jiných měst v okolí. Na to obdržel magistrát Olomucký papežskou bulu od papeže Pavla II. v prosinci 1465., kdež král Jiří ze seznamu věřících vymazán, veřejně co kacíř se prohlašuje a jeho poddaní netoliko všeho poslušenství k němu sprošťují, alebrž k záslužnému odporu proti němu se vyzývají. Protas biskup Olomucký obdržel zároveň papežský rozkaz, aby přijímání pod jednou spůsobou výhradně zavedl. Především královská města Olomouc, Brno, Znojmo a Jihlavu dopisem lichotivým k odpadlictví vyzýval.
Jelikož ale král Jiří Utraquisty výhradně nepodporoval, alebrž každému svobodno bylo, večeři Páně přijímati pod jednou spůsobou aneb pod obojí, odpověděli Olomučané papeži jazykem latinským asi následovně: „Nám a našim dětem hrozí ztráta cti, dobré pověsti a jmění, když Tvou Svátost uposlechneme. Proč bysme měli odpadnouti od našeho pravého a dobrého krále Jiříka? Příčinu toho neznáme: což pak nepožíváme pod jeho vládou úplného míru a kýženého klidu? My následujeme církev Římskou dle zvyku ve všech svátostech,
