sti nalezen krásný prapor, jenž náležel Pardusovi z Horké a až do r. 1470. v rukou vítězů se choval, kdež při obležení kláštera na Hradisku do rukou Jiřího z Poděbrad padl. Markrabě Albrecht odměnil měšťany od nejstarších dob všemi cnostmi se skvějící, jak se vyjádřil, tím, že jim 50 hřiven (po 60 groších) z činže každoroční na vždy slevil. Dotyčná listina vyhotovena ve Vídni ve čtvrtek před sv. Kateřinou r. 1437.
Ještě překážela Olomučanům posádka Husitská v Přerově; protož uzavřeli r. 1438. dobytí města i hradu. Markrabě Albrecht, jenž již prvé o dobytí Přerova marně se pokoušel, dal jim 250 mužů pomocného vojska. Celý válečný voj obnášel 2000 mužů. Když se toto vojsko před městem objevilo, vzdalo se bez odporu, poněvač žádné naděje nebylo na pomoc, a hrad vzdal se druhého dne. Jelikož obyvatelé prvé již byli uprchli, zapálili dobyvatelé město a rozbořili je, aby Husitům nemohlo sloužiti za útočiště.
V těchto nepokojných dobách hynuly veškeré živnosti, veškerá cnosť a šlechetnosť. Žoldnéřstvo na potulný život uvyklé, chtělo jen kořistiti a odvyklo všemu pokojnému zaměstnání. Následkem toho povstaly loupežnické bandy, které mnohým krajinám horší ještě se staly metlou, než spořádaná válka. To pohnulo také Moravská královská města Olomouc, Brno, Jihlavu a Znojmo, že se k zachování veřejného pokoje v zemi r. 1444. spolčila a k tomuto spolku všechny prelaty, pány a šlechtice vyzvala.
V Olomouci nedržel se po celou tuto dobu od r. 1420. až do r. 1436. žádný sněm ani zemský soud. Teprv po třech králích r. 1437. svolán sněm zemský a držán tu soud u přítomnosti Albrechta, arciknížete Rakouského a markraběte Moravského, Vaňka z Boskovic, hejtmana zemského, Jana z Bitova, komořího a jiných pánů a rytířů.
