Roku 1333. zvolil král Jan svého syna Karla za Markraběte Moravského, což veliké spůsobilo jásání v Olomouci, poněvadž již drahná leta uplynula, co žádný kníže Moravou bezprostředně nevládl a kralevič Karel svou milostností a dobrosrdečností mysli všech upoutal. Kralevič Karel pečoval ale o zvelebení Moravy velmi horlivě a za tou příčinou zdržoval se několikrát i po delší dobu v Olomouci. Roku 1340. ukoupil od biskupa Jana příjmím Volka vrch Tepenec za Bělkovicemi a vystavěl na něm hrad, jenž se jmenoval Karlsburg, obyčejně však Tepenec[1]; na němž prý bydlíval co Markrabě až do zvolení svého za krále Českého. Opětně meškaje v Olomouci na začátku dubna 1342. potvrdil proboštovi hlavního chrámu titul kancléře Moravského, jehož již král Přemysl Otakar I. předchůdcům jeho byl propůjčil.
Toho času zmáhalo se kolem Olomouce loupežnictví; loupežníci, zvlášť, šlechticové potulovali se a napadali pocestné; protož byli obchodníci a jiní pocestní nuceni, bráti sobě žoldnéře Olomucké na ochranu. Ani předměstí, zvlášť domy krajní, nebyla před přepadením loupežníků jista. Aby se tomuto zlu mocí opřelo, uzavřela města Olomouc, Uničov a Litovel, k nimž se později i Šternberk připojil, r. 1346. spolek na vzájemnou obranu, jejž Karel také potvrdil. Spolek ten se později, zvlášť za dob válek husitských ještě úžeji utvrdil.
Dne 26. srpna 1346. padl král Jan v bitvě u Kreščáku, na které podílu bral s Francouzy naproti Angličanům a markrabě Karel nastoupil trůn Český a zároveň také důstojnost císaře, byv již prvé za krále Německého a následovníka důstojnosti císařské vyvolen. Za nástupce v markrabství Moravském zvolil r. 1349. mladšího bratra Jana.
- ↑ Dle Šembery Twingenberch, snad do Němčiny špatně přenešený Tepenec.
