Roku 1310. zasnouben Jan Lucemburský, syn Německého císaře Jindřicha VII. s Eliškou Přemyslovnou, mladší sestrou krále Václava III. a dne 3. prosince 1310. držel již slavný vjezd do Prahy co nově zvolený král.
Aby se zároveň ve vládu Moravy uvázal, která před tím Albrechtovi Rakouskému zaslíbena, ale umluvou v Chebu učiněnou králi Janovi opět postoupena byla, vypravil se ku konci měsíce května r. 1311. s královnou Eliškou v průvodu Petra, arcibiskupa Mohučského, hrabat z Henneberka a z Hohenlohe na Moravu. Přijel do Olomouce a jsa radostně uvítán, pobyl zde 12 dní. Za jeho pobytí přijel k němu Boleslav vojvoda Vratislavský a Lehnický, svak jeho se všemi svými bratřími a strýci, jenž byl po vypuzení knížete Mikuláše syna Otakarova v držení Opavska a zřekl se téhož za 8000 hřiven stříbra. Po vyřízení toho odebral se král Jan do Brna.
Král Jan naklonil se Olomouci velice a potvrdil ji opětně za jediné hlavní město listem v Praze vydaným v říjnu r. 1314. V tomto listu potvrdil veškerá stará nadání a udělil zároveň nové milosti. Dále nařídil roku 1323. že měšťané Olomučtí ze svých obydlí ničeho, nýbrž jen z hodnoty domů svých činži komorní platiti mají. I vydal také mnohá ustanovení soudní, jež týkají se půhonu a trestání všelikých přestupků vrchností Olomuckou.
V měsíci únoru 1327. jel král Jan skrze Olomouc do Krakova, aby sobě Polsko podmanil. Na cestě dali se vojvodové Slezští Boleslav Opolský, Kazimír Těšínský, Vladislav Kozelský a Jan Osvětimský s knížetstvími svými pod jeho ochranu. Toho času roztrušovali Němci a jiní cizozemci v Olomouci i jiných městech Moravských jakési bludné učení, kteréž se tak povážlivě zmahalo, že papež Benedikt XII. Petra z Načerace z Prahy za inkvisitora do Olomouce odeslal.
