radních obnášel dle prastarého spůsobu dvanáct osob, jimž předsedal rychtář aneb purkmistr. První místo zaujímal rychtář, po něm teprv následoval purkmistr.
Král Přemysl Otakar II. navštívil Olomouc několikrát, předsedaje obyčejně soudu zemskému. Zejmena důležito zmíníti se, že změniv soud zemský dle spůsobu Pražského, zároveň zavedl desky zemské k veškeré Moravě se vztahující, do nichž se kromě nálezů soudních, zápisky o koupi a prodejích i jiné podobné zápisy před tváří celého shromáždění vtahovati a zaznamenávati počínaly.[1]
Jakkoli král Přemysl Otakar II. takto mnoho dobrodiní Olomouci prokázal a ji zvelebil, přece nezískal sobě trvalých tam přátel, a to bylo i příčinou, že Olomučané po nešťastné bitvě na poli Moravském, dne 26. srpna 1278., kdež zahynul, císaři Rudolfovi Habsburskému ochotně se poddali. Byloť to arci nevděčné, ale jim jen ku prospěchu, neboť šťastný vítěz mírně s nimi nakládal a pro dobrovolné se podrobení říši římské veškerá práva a veškeré svobody, jaké jim kdy uděleny byly, netoliko potvrdil, ale i nové udělil a na dvě leta ode všech poplatků je osvobodil. Příklad hlavního města následovala i jiná města Moravská a poddala se císaři.
Olomouc zůstala pod správou císařskou až do r. 1286., kdež Rudolf mladému králi Václavovi II. synovi Přemysla Otakara II. Moravu odevzdal. Mladý král zdržoval se začasté v Olomouci a byl pro svou dobrotu a zbožnost velice milován. Roku 1290. udělil obci to právo, aby si mohla svobodně voliti purkmistry a starší vždy na jeden rok, kterážto volba každoročně v oktavu
- ↑ Omylné však jest mínění Šemberou v Pamětích města Olomouce projevené, jakoby král Přemysl Otakar II. zakladatelem byl nové Olomouce, neboť veškeré udalosti tomu odporují, a nižádný historik tak nesmýšlí.
