na Julianském hradě v Olomouci. Měšťanům Olomuckým udělil výsadu, že jen před městský aneb zemoknížecí soud pohnáni býti mohou a že na míli vzdálenosti kolem města žádná hospoda zřízena, ani maso ani chléb prodáván býti nesmí.
Sotva že král Přemysl Otakar I. zemřel, a nejstarší jeho syn Václav I. vládu nastoupil, počaly mezi rodinou knížecí obvyklé různice opět. Přívrženci markraběte ponoukali jej, aby Český královský trůn pro sebe získati hleděl, z čehož nešťastná povstala válka, jejíž výsledkem bylo dobytí Olomouce, zpustošení předměstí, kláštera na Hradisku a celého okolí. Přemysl ztratil hodnosť markrabskou a zůstal toliko knížetem Olomuckým a Opavským. Za náhradu pohořelým v předměstích udělen les Černov u Hradiště.
Toho času nebylo ještě žádných domů mezi nynější ostružnickou a ztracenou ulicí; bylať to velmi široká třída, která se třídou předhradní (Vorburggasse) jmenovala. Jelikož ale obyvatelé v Olomouci velice se množili, nařídil kníže Přemysl Otakar, aby se u prostřed té široké předhradní ulice řada domů postavila. Tím spůsobem povstaly tři ulice: na straně severní ulice ostružnická (Sporrergasse), na straně polední, ztracená ulice (Verlorne Gasse) a z užší částky bývalé předhradní ulice, ulice nožířská, která se nyní třídou Eliščinou zove. V městě i v předměstích bydlelo toho času 16.500 obyvatelů, kdežto Brno, druhé město Moravy 9900, Litovel 5000, Uničov 4000 obyvatelů čítaly[1].
Markrabě Přemysl Otakar zemřel co kníže Olomucký a Opavský dne 16. října 1239. bez potomků, zůstaviv po sobě jen vdovu Marketu Meranskou, s kterou se byl r. 1233. oženil. Morava připadla opět králi Václavu I., jenž ji r. 1240. mezi dva syny rozdělil: Vladislav, starší, obdržel úděl Brněnský a Znojemský,
- ↑ Fišer.
