Přemyslovci, které až v krvavé války se zvrhly a bratrovražedné boje zavinily, staly se také původem zarytého záští, jaké Moravan bohužel až dotud k Čechům jeví. Olomouc, co sídlo nejpřednějšího údělných knížat Moravských, byla začasté jevištěm těchto truchloher a zapletena v dějiny Českomoravské tak, že nelze vykládati osudy Olomucké bez udání mnohých událostí, jež se celé říše týkaly. Nyní počala také sláva Olomucká blednouti, neboť byl markrabě Vladislav Jindřich I. posledním knížetem, jenž stále v Olomouci sídlil; Olomouc přestala býti výhradním sídelním městem knížat Moravských.
Kolem r. 1210—1213. uvedl biskup Robert do Olomouce řeholní panny sv. Augustina a vystaven jim blíže kostela sv. Petra klášter s kostelem sv. Jakuba, k němuž týž biskup a probošt Štěpán ihned některé statky darovali, mezi jinými mlýn Svatojakubský, zahradu pod klášterem při řece Moravě a Nový hrádek tamtéž.
Dne 12. srpna 1222. zemřel všeobecné milovaný markrabě Vladislav Jindřich I. a pochován jest v Premonstrátském klášteře na Hradisku, jejž tak miloval a obdařil.[1] Potomků nepozůstavil. Z jeho dobroty těžili nejvíce kněži a Němci, což dokazují práva Němcům dána. V podhradích Moravských knížecích hradů Olomouce, Brna, Znojma namnožilo se jako v Podhradí Pražském již od delšího času tolik Němců, že sobě nyní takových svobod od markraběte vymohli, jako měli již Pražští Němci od knížete Soběslava II. Tím osvobozeni jsou z moci úřadův a soudův domácích a sami sebe spravovali.
Takto počaly jako v Čechách tak též na Moravě svobodné městské obce, Německým právem nadané, a buď
- ↑ Zap uvádí ve své Českomoravské kronice za pohřebiště téhož klášter Cistercianův na Velehradě.
